Hobití nora

10. května 2017 v 21:59 | Entony |  Stavby na Barbarské osadě
Projekt Hobití Nora.

Autor a realizátor : Entony

Nu protože jsem člověk mimořádně líný, tak mě i tahání stanu na osadu otravuje, nehledě na to že v zimě je stan nepoužitelný. Rovněž na větší akce kde je potřeba ubytovat více lidí není stan ideální.

Tudíž je jasné, že nějaké místní přespávání pro více lidí se hodí.

Takže ve jménu své lenosti jsem se rozhodl si na osadě také něco přistavět.

Terén, ekonomika, určení a ekosystém osady pak předem určovali podmínky a možnosti.
Vzhledem k nutnosti tepelné izolace a šetření prostředky bylo celkem zřejmé, že výstavba musí být alespoň částečně řešena zahrabáním pod úroveň terénu. Tvar kruhu pak byl dán opticky větším dojmem prostoru a zvýšenou odolností proti srážení vlhkosti.
Nu a pak již jen stačilo začít hledat podklady a nápady.
Samozřejmě k lenosti se řadí i pohodlnost a tam jsou symboličtí příhodní Hobiti. Odtud Hobití Nora a samozřejmě idea mít uvnitř pohodlné teplé zázemí. Samozřejmě plány na výstavbu hobitích nor se po internetu neválejí zato podrobné plány na výrobu podzemních krytů ano.
Proto při plánování výstavby a použitého materiálu nastoupilo prohlížení manuálů Sovětské armády coby nejefektivnějších stavitelů podobných staveb s minimálními náklady.

Celkově idea vychází z potřeby mít kdykoli k dispozici úkryt před komerční civilizací. Sekundárně pak z potřeby zaopatřit ubytování pro návštěvníky akcí na osadě, jež nemají vybavení do přírody. Terciální cíl je mít na zimu teplé místo kde slavit silvestr mimo město.

Samotný termín Hobití Nora je ovšem třeba brát s velkou rezervou neboť náklady na výstavbu a zřízení pohodlí srovnatelného s hobití norou z filmů Lord of the Rings by byli příliš vysoké a navíc znemožněné byrokratickým nařízením státní moci. Vhodnější termín je civilizovaná skřetí nora aneb pokus o rekonstrukci skřetího obydlí tak jak by mohlo vypadat neovlivněné propagandou vítězů války o prsten. :-D

Celá stavba by měla mít podobu asi metr hluboké a 5 metrů v průměru, kruhové jámy s drenáží a izolací proti vlhkosti. Stěny vyztužené dřevěnými trámy. Stěny nadzemní části pak mají tvořit kameny spojované hliněnou lepenicí. Střechu tvoří dřevěné trámy podpírané středovým sloupem bočními sloupy, pobité prkny zaizolované proti vlhkosti bazénovou folií. (pravá izolace dle manuálu sssr je příliš hmotná a nákladná na výrobu), po dokončení stavby dojde k jejímu zahrnutí vykopanou hlínou a posázení trávou s cílem splynutí s okolím a získání dojmu menšího kopečku.
Vyhřívání nory je plánováno řešit kamenným krbem usazeným ve stěně vedle vchodu.

Konečný cílený vzhled:

Představovaný vnitřní vzhled akorát že kruhový:

No a při přípravě kam jinam se obrátit než k těm nejzkušenějším, manuály sovětské armády ke stavbě polních opevnění, zemnic jsou pořád užitečné:
http://alfmos.narod.ru/zemlyanka.htm
http://www.vrazvedka.ru/main/main-idea.shtml
ale protože co měli komouši zdarma, to musíme těžce platit a zdroje jsou omezené, je nutné se poohlédnout po náhražkách a uvažovat o levných technologiích:
http://www.ecosnippets.com/diy/earthbag-round-house-for-less-than-5000/
http://www.tsvetnik.info/images/roof_hobbit14.png

 

Zbrojnice

10. května 2017 v 21:24 | Radek |  Stavby na Barbarské osadě
Zbrojnice

Autor a realizátor stavby : Radek

Je to vlastně tradiční Norský dřevěný dům bez oplnkování, akorát zvednutý ze země a zmenšený tak na třetinu velikosti, to jest zhruba 3x6 metru.
Základy budou řešeny betonovými patkami a trny, na které se do usadí zhruba 40 centimetrů široká a 10 centimetrů tlustá prkna která v budoucnu ponesou podlahu. Až toto bude, na trny trčící zkrz již položené součásti stále ještě asi 50 centimetrů se nasadí nosné trámy - předvrtané obvodové kulatiny odhadem tak 35 centimetrů tlusté. Do těch se podélně vyřežou deset centimetrů hluboké a 15 centimetrů široké drážky, do kterých se odvrchu budou sesazovat kuláče přiměřené tlouštky zhruba do úrovně pasu.
V této úrovni se do horního kuláče vytesají další drážky na rámy oken a kuláče se doskládají do plné výšky dvou metrů. (předběžně to vypadá na jedinou stavbu kde se mamut nebude muset ohýbat 😀)
Nahoru přijde identický rám s podlahou jako je ten spodní, s výjimkou výřezů pro trámy nesoucí krov, a díru v podlaze pro průlez s žebříkem a s výztuhami.
Konstrukci střechy tvoří hlavní trám na třech nosných a krov který je ostatně vidět na obrázku. Na ten mám v úmyslu položit skládanou plechovou a na ni zelenou střechu. V projektu zatím není zahrnutý krb ani kamna, okna nebo dveře (i když počítám s klasickými okenicemi a dveřmi na kožených závěsech) ale to se uvidí dle situace a ještě to není domyšlené, na akcích je stavba schopná pojmout asi 10 až 15 lidí a účel jsem zatím nevymyslel, ale pohrávám si s myšlenkou zbrojnice, kovárna by se vedle vyjímala pěkně. 🙂 🙂


Pravidla vytváření staveb

3. května 2017 v 12:17 |  Stavby na Barbarské osadě
Jelikož osada skýtá zhruba 8 tisíc metrů čtverečních pozemku a její centrum zhruba polovinu, je možné se domluvit na tom, že si u nás někdo postaví menší stavbu ke svému užívání.

Vše je dle konkrétní domluvy, ale pro všechny trvalé stavby platí tato stejná kritéria:

- Stavby nesmí mít podbetonované základy či betonovaný sklep, nesmí v nich být zavedeny sítě (voda, elektřina) a musí mít obsah 25 metrů čtverečních maximálně a maximálně 2 patra včetně podkroví.

- Musí vypadat historicky/fantasy, to znamená že nesmí být vidět žádné moderní prvky a materiály. Ideální jsou přírodní materiály jako sláma, hlína, kámen, dřevo...

- Provedení stavby, návrh a realizace jsou na náklady stavebníka. Ten může pak stavbu užívat dle své libosti.

- Po domluvě se stavba použije na různé akce jako veřejně prospěšná, tozn.že se v ní třeba ubytují účastníci akce a pod. nebo se zakomponuje jako objekt do LARPů.

Pokud chcete postavit stavbu, je dobré přijet, nasát atmosféru Osady a domluvit se... Staví u nás hlavně lidé, kteří pravidelně jezdí a na Osadě se i jinak aktivně podílejí.

 


1.díl - nápad, plán a projekt

16. dubna 2017 v 11:54 | Mamut + Jitřenka |  Stavíme srub! Seriál o stavbě srubu na Osadě
O stavbě domu na trvalé bydlení jsme přemýšleli už od začátku působení na Barbarské osadě, ale představy se různě formovaly a když člověk nemá dost znalostí, tak neví, co vlastně chce. Navštívili jsme pár seminářů o přírodním stavitelství (O.Netík, P. Hájek, veletrh permakultury...) a zjistili, jaké jsou zhruba možnosti. V podstatě to vychází takhle: srub - dřevostavba - slamák. Dá se to samozřejmě různě kombinovat , ale tyhle typologie jsou takový základ. Po dlouhém zjišťování infa jsme dali věci v létě 2016 do pohybu- rozhodili jsme sítě po facebooku a po známých, že hledáme projektanta na menší domek z přírodních materiálů. Představu o velikosti už jsme alespoň měli- po všech bláznivinách typu věžička s dvorcem jsme si řekli, že pro dva lidi bohatě stačí dvoupatrový domek o velikosti cca. 6 x 6 metrů (druhé patro je podkrovní). Velikost domu je klíčová a odvíjí se od ní opravdu všechno- úřady a povoleními počínaje přes rozvody až po střechu. Každý metr navíc vás bude stát více peněz a práce, tak to prostě je. Proto je dobré si uvědomit jaký dům opravdu chci a hlavně jaký potřebuji. Dnešní doba nás podporuje v megalomanství, ale k čemu mít haciendu, když stejně třeba budu obývat jeden pokoj ve finále? K čemu mít bazén, když můžu bydlet pár kilometrů od rybníka, který nemusím udžovat a můžu se v něm přesto koupat?

Měsíc na to se ozval Jirka- chlapík který právě dostudovával stavárnu a byl ochoten nám pomoct. Po návštěvě osady už navrhl první nápad- baráček z prken, se slaměnou izolací a zelenou střechou. Nápad jsme průběžně řešili, zde dávám k náhledu jeden z prototypů výkresu:

Vize, že stavbu začneme na podzim, se ukázala jako naivní a tak jsme ztrávili podzim a zimu úpravami projektu. Na scénu též vstoupil Petr Klásek, multiřemeslník a praktik, který se účastnil stavby několika slaměných domů. Jeho úloha je dohlížet na praktickou stránku a provedení stavby. Jak zde vidíte, záleží u tohoto typu domu na dobrém dřevěném skeletu, který se zevnitř i z venku obouchá fošnami. Do mezery se vloží slaměné balíky zvenku zaklopené difuzní fólií (která vypouští vlhkost ven, nikoliv však dovnitř). Taky musíte počítat s odvětranou mezerou cca.10 cm mezi fólií a vnější fasádou. Výhoda je, že i přes celkem tlusté stěny (tloušťka balíku je asi 35 cm) je stavba poměrně lehká a stačí posadit na kamenné patky místo základové desky. Nevýhodou však by bylo asi docela zdlouhavé montování skeletu a uchycovacích prvků. Rozpočet na hrubostavbu byl cca.300.000 při stavbě svépomocí, ale to se nikdy neověřilo, neb do příběhu přichází v zimě 2017 díky kamarádovi Pavlovi srub. Srub byl odjakživa náš sen a mysleli jsme, že na něj zkrátka nemáme znalosti ani finance, ale díky Pavlově lásce k vikingům a nadšení vůči barbarské osadě jsme se společně pustili do realizace tohoto snad nejbarbarštějšího a nejstaršího lidského obydlí. Velikost jsme zhruba zachovali, jen jsme projekt upravili do podoby překládaných klád. Jirka kvůli škole odchází v lednu do pozadí, ale i tak mu moc děkujeme, neb nás díky svému nadšení, znalostem a energii posunul o hodně dál. S novým projektantem, kamarádem Van Drakem jsme udělali finální projekt, první nástřely zde:

Srub už je stavba těžší a tak se nevyhneme betonové základové desce, která v našem případě bude mít 25 cm nad zem a uchycena bude L-kama v nezámrzné hloubce, což je cca. 1 metr. Beton ušetříme tím, že jej proložíme kamenama, kterých máme u nás dost. Interiér pak bude tvořit malá koupelna z cihel "na kant", tedy cihel položených na užší stranu, kuchyňka spojená s obývákem a zádveří. Druhé patro pak bude sloužit jako ložnice a pracovna. Stěny budou z překládaných klád o průměru cca.30 cm s drážkama do sebe, mezery budou vycpané minerální vatou. Střecha bude nejspíš klasická pokrývka hlíněnýma taškama příhodné, nerušivé barvy.

Mno a jak se to podaří v praxi, kolik to bude stát a jaké budou výrobní postupy? To vše se dočtete v dalších dílech seriálu o stavbě srubu, který bude doprovázen fotkami a popisky naší práce.

Moc děkuji všem přátelům, kteří nám jezdí pomáhat, i těm, kteří přispěli cennou radou či čímkoliv jiným, alespoń třeba povzbuzením. Moc si toho vážíme.

Sny se opravdu plní, stačí si to jen přát a potkat dobré lidi, se kterými jde všechno líp. Když se lidé spojí, nic je nerozdělí a zvládnou toho opravdu hodně.

Děkuji Bohům, duchům a lidem za přízeň!

Svět V jiném rytmu – komunity a jejich vznik dle Montgomery S. Pecka

15. ledna 2017 v 23:20 |  Komunita Na Starém mlýně
Svět V jiném rytmu - komunity a jejich vznik dle Montgomery S. Pecka
Rabínův dar
Existuje jeden příběh, možná mýtus. Příběh se týká kláštera, jenž v důsledku těžkých časů upadal. Kdysi byl sídlem velkého řádu; ten v důsledku protiklášterních nepokojů v sedmnáctém a osmnáctém století a vzestupu sekularismu ve století devatenáctém přišel o všechny své další kláštery a byl zdecimován natolik, že v rozpadajícím se sídle zůstalo pouze pět mnichů: opat a čtyři další, všichni více než sedmdesátiletí. Bylo jasné, že řád umírá.
V hlubokých lesích obklopujících klášter byla malá chatrč, kterou čas od času užíval rabín z blízkého města coby poustevny. Po mnoha letech modliteb a rozjímání se mniši stali do jisté míry okultisty, a tak vždy vycítili, kdy je rabín ve své poustevně. "Rabín je v lesích, rabín je v lesích," šeptávali si. Opata, který se trápil nad bezprostředně hrozící zkázou řádu, jednou napadlo poustevnu navštívit a požádat rabína o radu, zda ví o nějaké možnosti, jak klášter zachránit.
Rabín přivítal opata ve své chatrči. Když ale vysvětlil účel své návštěvy, rabín s ním mohl jen soucítit. "Vím, jaké to je," horlil, "duchovno z lidí odešlo. V mém městě je to úplně stejné. Do synagogy už skoro nikdo nechodí.". A tak starý opat a starý rabín bědovali spolu. Pak si četli části tóry a potichu mluvili o závažných filozofických věcech. Čas ubíhal a opat musel odejít. Objali se. "Je úžasné, že jsme se po tolika letech sešli," řekl opat, "nedostalo se mi však toho, skrz co jsem sem přišel. Není nic, co bys mi mohl říci? Ani náznak rady, který by mi pomohl spasit můj umírající řád?"
"Ne, je mi líto," odpověděl rabín, "neporadím ti. Jediné, co ti mohu říci, je, že Mesiášem je jeden z vás."
Když se rabín vrátil do kláštera, shromáždili se kolem něj jeho druzi a ptali se: "Tak co řekl rabín?"
"Nemůže nám pomoci," odpověděl opat. "Jen jsme bědovali a četli spolu tóru. Jediné, co mi řekl, když jsem odcházel, bylo něco tajemného; že Mesiášem je jeden z nás. Nevím, co tím myslel."
V následujících dnech, týdnech a měsících o tom staří mniši přemýšleli a ptali se sami sebe po možném významu rabínových slov. Mesiášem je jeden z nás? Potom ale kdo? Mohl mít na mysli někoho z nás, mnichů v tomto klášteře? Myslíš, že jde o opata? Ano, pokud tím chtěl na někoho ukázat, pak na otce opata. Byl naším vůdcem po více než jednu generaci. Na druhé straně mohl myslet bratra Tomáše. Bratr tomáš je jistě svatý muž. Každý ví, že tomáš je mužem světla. Jistě nemohl myslet bratra Elreda. Elred je postupem času stále vrtošivější. Ale když o tom člověk zpětně přemýšlí, přestože je lidem trnem v oku, má Elred vlastně vžycky pravdu. Často velkou pravdu. Možná, že rabín myslel na bratra Elreda. Ale jistě ne na bratra Filipa. Filip je tak pasivní, opravdová nicka. Jenže on má jakýsi téměř nadpřirozený dar být vždy tam, kde je ho třeba. Prostě se zázračně objeví po tvém boku. Možná, že Mesiášem je Filip. Samozřejmě že rabín nemyslel mne. Jsem jen obyčejný člověk. A co když myslel? Že já jsem ten Mesiáš? Ó bože, já ne. Nemohu pro Tebe tolik znamenat. Nebo ano?
Když takto přemítali, začali se s ohledem na to, kdyby jeden z nich byl oním Mesiášem, k sobě navzájem staří mniši chovat s mimořádným respektem. A na základě toho, že by náhodou jeden z nich mohl být Mesiášem, chovali se s mimořádným respektem i sami k sobě.
Klášter se nacházel v krásném lese, a tak se stávalo, že sem lidé čas od času zavítali, aby pojedli na jeho jemném trávníku, aby se prošli po jeho pěšinách a aby tu občas dokonce i meditovali v jeho zchátralé kapli. A když tak činili, aniž si toho byli vědomi, cítili auru mimořádné úcty, která teď staré mnichy obklopovala a zdála se z nich vyzařovat a prostupovat atmosfééru toho místa. Bylo na tom něco podivně přitažlivého a působivého. Aniž přesně věděli proč, začali se do kláštera vracet na pikniky, hrát si nebo se modlit stále častěji. Přiváděli své přátele, aby jim toto zajímavé místo ukázali. A jejich přátelé přiváděli své přátele.
Pak se stávalo, že někteří z mladých mužů, kteří přicházeli na návštěvu do kláštera, mluvili se starými mnichy více a více. Po nějaké době je jeden z nich požádal, zda by se k nim mohl připojit. Potom další. A ještě další. Tak se během pár let klášter náhle znovu stal sídlem vzkvétajícícího řádu a díky rabínovu daru mohutným centrem osvícenosti a spirituality v říši.
Tímto příběhem začínal seminář vytváření společenství ve vile Sklenářka v listopadu 2016, kterého jsem se zúčastnil. Poté jsme ztrávili téměř 4 dny s asi desetičlenou skupinou do té doby neznajících se lidí v jedné místnosti za účelem vytvoření pravého spúolečenství. A co vlastně to "pravé společenství"je? Je to skupina lidí, kteří se na základě své svobodné vůle respektují a uznávají rozdíly mezi sebou jako obohacení, nikoliv jako špatnost. Sdílí spolu veškeré pocity a pohnutky, bez obav z odsouzení či vyloučení a jsou k sobě i jiným zcela upřímní a ohleduplní. Zní to jako prázdná slova a klišé, že? Právě proto jsem se rozhodl, že to zkusím zažít na vlastní kůži, a nezklamal jsem se! Ale pěkně popořadě...
Nejprv jsem přečetl knihu od amerického psychiatra, který působil od šedesátých let v americké armádě- Montgomery Scotty Pecka- s názvem "V jiném rytmu"- a ta mne nadchla natolik, že jsem se začal tématikou komunit vážně zabývat. Ono už slovo "komunita"je od slova komunikovat, tedy jde o model společnosti, kde spolu lidé komunikují a zajímají se o sebe i o ostatní, což je tak nějak protiklad nynější masové společnosti, která je složena převážně z jednotlivců, kteří se zajímají jen o svoje blaho. Pan Peck však popisuje, jak ke stavu komunitního žití dojít a jak lze tuto filozofii aplikovat globálně na všechno a zároveň plně zachovat individualitu každého jedince. Když společenství funguje dobře, má dokonce ozdravný účinek a pomocí sdílení lze ledacos v nitru jeho účastníků vyjasnit a zpracovat. Dokonce i myšlenky a nápady se dovedou jakoby "násobit" a tak výkon takového společenství může dosahovat opravdu vrcholových úrovní. Ovšem jak k tomuto vysněnému cíli dojít? To už tak jednoduché není...
Na semináři jsme spolu trávili 9 hodin denně téměř non-stop a sdíleli jsme spolu vše, co nám přišlo na mysl. Ze začátku se to zdálo až nesnesitelné, navíc dlouhé chvíle ticha, kdy nikdo neměl co říct... ale ty se po chvíli změnily v intenzivní prožitek sdíleného bytí, kdy slova již nebyla potřeba. Proces byl celkově dlouhý a vyčerpávající. Nikdo nikomu nic neradil ani nevnucoval, facilitátoři zasahovali co nejmíň a tak to bylo na každém zvláš't, jak si s danou příležitostí a časem poradí. Není možné v rámci tohoto článku vylíčit, co všechno se během té doby stalo a jaké pochody mezi námi probíhaly, ale mohu z celého svého srdce upřímně vzkázat- ANO, JDE TO !!!
V neděli ráno jsme se opět sešli a bylo vše jasné- opravdu sestoupil jakýsi "duch"společenství a pospolitosti, který nás všechny propojoval. Jen jsme se na sebe smáli a vnímali intentzïvní sounáležitost, pocit bezpečí a radost ze sdílení. Je to poravdu nepopsatelný pocit, zažít tohle v tolika lidech a tak intenzivně!
Přesvědčil jsem se tedy, že jiný svět je možný a opravdu už nebudu poslouchat ty, kteří to popírají. Na těchto základech je možné stavět a tak pevně věřím tomu, že alternativa k dnešním společenským poměrům je a je dobrá. Když jsme my tohle dokázali za 4 dny, tak co by se stalo za týdny, měsíce, roky? Doporučuji vyzkoušet! Na stránce http://komunity.webnode.cz/ se dají najít další informace o myšlenkách M.S. Pecka a najdete tam i kontakt na facilitátory a termíny dalších seminářů.
Já se budu ze všech sil snažit tento vzkaz předávat dál a i v rámci osady bych se rád o vytvoření opravdového společenství pokusil...

Mamut


Kniha o vytváření společenství




Montgomery Scott Peck (1936- 2005)

Yule-21-22.12. 2017

13. ledna 2017 v 13:25 |  Kalendář akcí na Osadě
Obřad dne 21.12.

Také tento svátek přežil až do současnosti,jenže dneska mu říkáme vánoce. Je to okamžik nejkratšího dne a nejdelší noci v roce.Je to,ale zároveň doba obratu od tmy ke světlu.Až dosud se dny krátily a slunce sláblo,od nynějška bude sílit a nabírat na intenzitě.Nové slunce se narodilo!Tak to chápali naši předkové ,kteří v dobách bez elektrického osvětlení prožívali temné období roku jistě daleko intenzivněji než my.
Jednou z tradic zimního slunovratu kdysi bylo a na některých místech je dodnes obcházení světlonošek,neboli Lucií.Bíle oděné ženy v maskách s podivnými zobany vcházeli mlčky do stavení,vymetali husími perutěmi tmavé kouty,nebo bílili kus stěny.Zaháněli tak symbolicky tmu a přinášeli světlejší polovinu roku.Svátek Lucií slavíme dnes už 13.prosince,před gregoriánskou úpravou kalendáře však připadal tento datum právě na nejdelší noc roku.
Novodobí druidové nazývají svátek zimního slunovratu Alban Arthuan,tj. Artušovo světlo a pro staré kelty byl dnem stříbrné jedle.Zdobení vánočního stromu má však svůj počátek spíše u římanů.Ti v den zimního slunovratu slavili svátek narození nepřemožitelného boha slunce a krášlili své chrámy právě nazdobenými stromky.Po keltech nám zbyl jiný vánoční zvyk.Totiž,nosit si domů jmelí.Jmelí bylo nejposvátnější bylinou druidů.Tato rostlina nemá svoje kořeny v zemi,ale zapouští je do stromů na nichž cizopasí.Roste tedy v prostoru mezi nebem a zemí.Keltové jí chápali ,jako dar boží a přisuzovali jí vekou magickou moc.Druid Divitaicus the Aeduan popsal Juliu Caesarovi obřad při němž keltští čarodějové právě v době zimního slunovratu sklízeli jmelí pomocí zlatých srpů z dubů.Dnešní historikové však o věrohodnosti tohoto líčení pochybují,neboť dosud žádný archeologický průzkum existenci zlatých srpů nepotvrdil.
Lidé všech evropských kultur si však nicméně jmelí nesmírně vážili ,považovali ho za všelék a věřili v jeho kouzelnou moc.Slované mu říkali "metla duchů" a věřili,že dokáže vyčistit domácnost od všech zlých sil.
V germánské mytologii sehrálo jmelí zlověstnou úlohu, když se stalo vražednou zbraní která zabila boha Baldra. Baldr byl zářícím bohem, podle předpovědi se jednou po ragnaröku vrátí a jeho světlo opět zalije svět. I v tomto příběhu se tedy střetává nejtemnější den v roce, jmelí a příslib nového světla.
A jak se stal pohanský svátek zimního slunovratu křesťanskými vánocemi? Podobně,jako ty ostatní.První misionáři přišli brzy na to,že mnohem účinnější než staré zvyky zakazovat je dát jim nový,křesťanský obsah.A tak místo narození slunce dnes slavíme narození Ježíše Krista.Kristus je v bibli přirovnáván ke světlu,které přišlo na tento svět a které tma nedokázala pohltit. A tak symbolika narození nového světla zůstává o svátku slunovratu již po tisíce let nezměněná.

Samhain -17-19.11. 2017

13. ledna 2017 v 13:24 |  Kalendář akcí na Osadě
Obřad dne 18.11.

Podle keltské tradice nastoluje o Samhainu svoji vládu bohyně zimy a smrti Cailleach (mezi slovany známá jako Morana).Cailleach udeří svým kladivem do země a ta zmrzne na kámen až do příchodu období Imbolk. Samhain je časem ,kdy se setkává starý rok s novým a kdy se setkává svět mrtvých se světem živých.Keltové skutečně věřili,že se v noci z 31.října na 1.listopad vracejí duchové zemřelých předků,aby navštívili své rodiny.Pohané si svých předků hluboce vážili a věřili,že jim mohou pomáhat i po své smrti.Proto v tento čas doma ,nebo přímo na mohylách a hrobech zapalovali ohně a pořádali hostiny na nichž bylo prostřeno i pro zemřelé příbuzné.Dávalo se tak duchům najevo, že se na ně pamatuje a mají u domácího krbu stále své místo.
Ještě v 19.století zaznamenali etnografové v Rusku zvyk domácích hostin pro mrtvé.Když bylo jídlo přichystáno hospodář otevřel okno a vzýval předky těmito slovy: "Svatí dědové ,zveme vás,svatí dědové přijďte k nám!Je tu vše,co Bůh dal,co jsem já vám připravil,čím je dům bohatý.Svatí dědové,prosím vás,přileťte k nám." Pak následovala večeře a vzpomínání na předky.Po skončení hostiny hospodář opět promluvil: "Svatí dědové,vy jste sem přiletěli,pili,jedli,nyní leťte k sobě!Řekněte co ještě potřebujete a raději leťte do nebe! A kyš,kyš!"
Svátek Samhain,který má tisíciletou tradici se v pozměněné podobě uchoval až do dnešních dnů.V Americe mu říkají Hellowen a známý průvod masek,který se při něm odehrává představuje vlastně duchy rozličné strašidelné bytosti s nimiž je možné se tuto noc setkat.U nás známe tento svátek jako "dušičky". Slavíme ho až 2.listopadu a před bujarým veselím dáváme přednost tiché vzpomínce na naše zesnulé.Místo dřívějších ohňů dnes zapalujeme na hrobech či za okny svíčky.A pokud vám schází ta hostina,můžete si letos na dušičky po slovansku připravit talířek dát na něj jako poctu předkům chléb ,sýr a med a při zapálené svíčce věnovat vzpomínku blízkým ,kteří vás opustili.

Mabon-22-24.9. 2017

13. ledna 2017 v 13:22 |  Kalendář akcí na Osadě
Obřad dne 23.9.

Posledním svátkem ,který uzavírá kruh roku je podzimní rovnodennost. Přichází v čase zralého podzimu a odpovídá našim dožínkám. Je to radostná oslava úrody a všech darů země. To co bylo zaseto je sklizeno ,nyní nastává čas odpočinku.
K dožínkám se váže prastará tradice posledního snopu.Jak už jsme řekli naši předkové věřili,že všechny věci v sobě mají život a duši.Výjimkou nebylo ani obilí.Sídlil v něm ochranný duch známý pod mnoha jmény,např. Obilná matka ,Baba ,Žithola ,Košířka apod. Tento duch se odměňoval těm,kdo se chovali k obilí s úctou a trestal ty,kdo po něm šlapali a trhali ho. Takovému člověku se mohl ukázat v podobě zvířecí i lidské a zle mu zvalchovat hřbet. Mdlobou ,nebo nevolností zase mohl potrestat ,kdo se při žních dotkl obilí kosou jako první. Ostatním žencům už žádné nebezpečí nehrozilo.Probuzený duch stále ustupoval a přecházel z posečeného obilí na to ,které ještě stálo.Když nakonec zůstal stát na poli poslední trs,byla v něm shromážděna veškerá síla obilného ducha.Někdy se takový trs uvázal v chomáč a zanechal na místě,aby nebylo pole oslabeno. Jindy se v podobě věnce ,snopu nebo slaměné figury z pole odnesl a slavnostně předal hospodáři.Ten ho pak postavil na čestné místo. Příštím rokem se zrno z posledního snopu přidávalo do osiva ,aby do něj přešla síla loňské sklizně.

1-3.9. 2017 BARBAR FEST -

13. ledna 2017 v 13:21 |  Kalendář akcí na Osadě
Multižánrový hudební festival na Osadě!! 3 dny veselé hudby, skvělá setkání a jedinečná atmosféra !
Více na

Lughnasad - 11-13.8. 2017

13. ledna 2017 v 13:18 |  Kalendář akcí na Osadě
Hlavní obřad proběhne 12.8.

Srpen,který dnes chápeme jako letní měsíc,vnímali naši předkové odpradávna ,jako začátek podzimu. Svědčí o tom např. lidová pranostika: Svatý Vavřinec, první podzimec (sv.Vavřinec 10.srpen). Lughnasadh ,který oslavujeme 1.srpna otevírá podle staré tradice podzimní období - čas sklizně.
Tento svátek prý ustanovil keltský bůh Lug na památku své pěstounky Tailtiu,která zemřela vyčerpáním ,když připravila zemi k zrození úrody. Tailtiu je jednou z podob Velké matky,která po vydání úrody spotřebuje značnou část své energie a odchází do podsvětí ,kde sbírá síly až do příchodu jara.Tento motiv se objevuje i ve víře v obilného ducha (viz.podzimní rovnodennost) a našel svou odezvu i ve svátku nanebevzetí panny Marie , který si křesťané připomínají 15.srpna. Stejně , jako pohanská Bohyně matka , vzdaluje se z tohoto světa i matka Boží Marie. Rozdíl je pouze v tom , že neodchází do podsvětí ,ale do nebe. Aby však o jejím spojení s úrodou a zemí nebylo pochyb , nazývá se někdy 15.srpen také svátkem panny Marie Kořenné a v kostele se světí plody a květiny. Římané zase slavili přibližně ve stejném čase tedy 13.srpna Den měsíční bohyně Diany. Putovali tento ten v dlouhých procesích k posvátnému háji u jezera Nemi kam přinášeli v oběť malé sošky bohyně.
Lughnasadh byl spojen s velkými několikadenními slavnostmi . Býval to oblíbený čas pro uzavírání sňatků.Drobní rolníci si totiž tou dobou už dokázali spočítat zda si mohou ženění dovolit či ne.Sňatek mohli o Lughnasdhu uzavřít i ti méně šťastní,kteří svou lásku dosud marně hledali.K tomuto účelu sloužila zeď z jejíž jedné strany se postavili chlapci a z druhé děvčata.Pak si podali ruce skrze otvory ve zdi a vzali si prostě toho ,kdo stál na protější straně.Pokud toto "manželství na zkoušku" neklapalo,bylo o devět měsíců později během svátku Beltine zase rozvedeno.

Kam dál