Svět V jiném rytmu – komunity a jejich vznik dle Montgomery S. Pecka

Svět V jiném rytmu - komunity a jejich vznik dle Montgomery S. Pecka
Rabínův dar
Existuje jeden příběh, možná mýtus. Příběh se týká kláštera, jenž v důsledku těžkých časů upadal. Kdysi byl sídlem velkého řádu; ten v důsledku protiklášterních nepokojů v sedmnáctém a osmnáctém století a vzestupu sekularismu ve století devatenáctém přišel o všechny své další kláštery a byl zdecimován natolik, že v rozpadajícím se sídle zůstalo pouze pět mnichů: opat a čtyři další, všichni více než sedmdesátiletí. Bylo jasné, že řád umírá.
V hlubokých lesích obklopujících klášter byla malá chatrč, kterou čas od času užíval rabín z blízkého města coby poustevny. Po mnoha letech modliteb a rozjímání se mniši stali do jisté míry okultisty, a tak vždy vycítili, kdy je rabín ve své poustevně. "Rabín je v lesích, rabín je v lesích," šeptávali si. Opata, který se trápil nad bezprostředně hrozící zkázou řádu, jednou napadlo poustevnu navštívit a požádat rabína o radu, zda ví o nějaké možnosti, jak klášter zachránit.
Rabín přivítal opata ve své chatrči. Když ale vysvětlil účel své návštěvy, rabín s ním mohl jen soucítit. "Vím, jaké to je," horlil, "duchovno z lidí odešlo. V mém městě je to úplně stejné. Do synagogy už skoro nikdo nechodí.". A tak starý opat a starý rabín bědovali spolu. Pak si četli části tóry a potichu mluvili o závažných filozofických věcech. Čas ubíhal a opat musel odejít. Objali se. "Je úžasné, že jsme se po tolika letech sešli," řekl opat, "nedostalo se mi však toho, skrz co jsem sem přišel. Není nic, co bys mi mohl říci? Ani náznak rady, který by mi pomohl spasit můj umírající řád?"
"Ne, je mi líto," odpověděl rabín, "neporadím ti. Jediné, co ti mohu říci, je, že Mesiášem je jeden z vás."
Když se rabín vrátil do kláštera, shromáždili se kolem něj jeho druzi a ptali se: "Tak co řekl rabín?"
"Nemůže nám pomoci," odpověděl opat. "Jen jsme bědovali a četli spolu tóru. Jediné, co mi řekl, když jsem odcházel, bylo něco tajemného; že Mesiášem je jeden z nás. Nevím, co tím myslel."
V následujících dnech, týdnech a měsících o tom staří mniši přemýšleli a ptali se sami sebe po možném významu rabínových slov. Mesiášem je jeden z nás? Potom ale kdo? Mohl mít na mysli někoho z nás, mnichů v tomto klášteře? Myslíš, že jde o opata? Ano, pokud tím chtěl na někoho ukázat, pak na otce opata. Byl naším vůdcem po více než jednu generaci. Na druhé straně mohl myslet bratra Tomáše. Bratr tomáš je jistě svatý muž. Každý ví, že tomáš je mužem světla. Jistě nemohl myslet bratra Elreda. Elred je postupem času stále vrtošivější. Ale když o tom člověk zpětně přemýšlí, přestože je lidem trnem v oku, má Elred vlastně vžycky pravdu. Často velkou pravdu. Možná, že rabín myslel na bratra Elreda. Ale jistě ne na bratra Filipa. Filip je tak pasivní, opravdová nicka. Jenže on má jakýsi téměř nadpřirozený dar být vždy tam, kde je ho třeba. Prostě se zázračně objeví po tvém boku. Možná, že Mesiášem je Filip. Samozřejmě že rabín nemyslel mne. Jsem jen obyčejný člověk. A co když myslel? Že já jsem ten Mesiáš? Ó bože, já ne. Nemohu pro Tebe tolik znamenat. Nebo ano?
Když takto přemítali, začali se s ohledem na to, kdyby jeden z nich byl oním Mesiášem, k sobě navzájem staří mniši chovat s mimořádným respektem. A na základě toho, že by náhodou jeden z nich mohl být Mesiášem, chovali se s mimořádným respektem i sami k sobě.
Klášter se nacházel v krásném lese, a tak se stávalo, že sem lidé čas od času zavítali, aby pojedli na jeho jemném trávníku, aby se prošli po jeho pěšinách a aby tu občas dokonce i meditovali v jeho zchátralé kapli. A když tak činili, aniž si toho byli vědomi, cítili auru mimořádné úcty, která teď staré mnichy obklopovala a zdála se z nich vyzařovat a prostupovat atmosfééru toho místa. Bylo na tom něco podivně přitažlivého a působivého. Aniž přesně věděli proč, začali se do kláštera vracet na pikniky, hrát si nebo se modlit stále častěji. Přiváděli své přátele, aby jim toto zajímavé místo ukázali. A jejich přátelé přiváděli své přátele.
Pak se stávalo, že někteří z mladých mužů, kteří přicházeli na návštěvu do kláštera, mluvili se starými mnichy více a více. Po nějaké době je jeden z nich požádal, zda by se k nim mohl připojit. Potom další. A ještě další. Tak se během pár let klášter náhle znovu stal sídlem vzkvétajícícího řádu a díky rabínovu daru mohutným centrem osvícenosti a spirituality v říši.
Tímto příběhem začínal seminář vytváření společenství ve vile Sklenářka v listopadu 2016, kterého jsem se zúčastnil. Poté jsme ztrávili téměř 4 dny s asi desetičlenou skupinou do té doby neznajících se lidí v jedné místnosti za účelem vytvoření pravého spúolečenství. A co vlastně to "pravé společenství"je? Je to skupina lidí, kteří se na základě své svobodné vůle respektují a uznávají rozdíly mezi sebou jako obohacení, nikoliv jako špatnost. Sdílí spolu veškeré pocity a pohnutky, bez obav z odsouzení či vyloučení a jsou k sobě i jiným zcela upřímní a ohleduplní. Zní to jako prázdná slova a klišé, že? Právě proto jsem se rozhodl, že to zkusím zažít na vlastní kůži, a nezklamal jsem se! Ale pěkně popořadě...
Nejprv jsem přečetl knihu od amerického psychiatra, který působil od šedesátých let v americké armádě- Montgomery Scotty Pecka- s názvem "V jiném rytmu"- a ta mne nadchla natolik, že jsem se začal tématikou komunit vážně zabývat. Ono už slovo "komunita"je od slova komunikovat, tedy jde o model společnosti, kde spolu lidé komunikují a zajímají se o sebe i o ostatní, což je tak nějak protiklad nynější masové společnosti, která je složena převážně z jednotlivců, kteří se zajímají jen o svoje blaho. Pan Peck však popisuje, jak ke stavu komunitního žití dojít a jak lze tuto filozofii aplikovat globálně na všechno a zároveň plně zachovat individualitu každého jedince. Když společenství funguje dobře, má dokonce ozdravný účinek a pomocí sdílení lze ledacos v nitru jeho účastníků vyjasnit a zpracovat. Dokonce i myšlenky a nápady se dovedou jakoby "násobit" a tak výkon takového společenství může dosahovat opravdu vrcholových úrovní. Ovšem jak k tomuto vysněnému cíli dojít? To už tak jednoduché není...
Na semináři jsme spolu trávili 9 hodin denně téměř non-stop a sdíleli jsme spolu vše, co nám přišlo na mysl. Ze začátku se to zdálo až nesnesitelné, navíc dlouhé chvíle ticha, kdy nikdo neměl co říct... ale ty se po chvíli změnily v intenzivní prožitek sdíleného bytí, kdy slova již nebyla potřeba. Proces byl celkově dlouhý a vyčerpávající. Nikdo nikomu nic neradil ani nevnucoval, facilitátoři zasahovali co nejmíň a tak to bylo na každém zvláš't, jak si s danou příležitostí a časem poradí. Není možné v rámci tohoto článku vylíčit, co všechno se během té doby stalo a jaké pochody mezi námi probíhaly, ale mohu z celého svého srdce upřímně vzkázat- ANO, JDE TO !!!
V neděli ráno jsme se opět sešli a bylo vše jasné- opravdu sestoupil jakýsi "duch"společenství a pospolitosti, který nás všechny propojoval. Jen jsme se na sebe smáli a vnímali intentzïvní sounáležitost, pocit bezpečí a radost ze sdílení. Je to poravdu nepopsatelný pocit, zažít tohle v tolika lidech a tak intenzivně!
Přesvědčil jsem se tedy, že jiný svět je možný a opravdu už nebudu poslouchat ty, kteří to popírají. Na těchto základech je možné stavět a tak pevně věřím tomu, že alternativa k dnešním společenským poměrům je a je dobrá. Když jsme my tohle dokázali za 4 dny, tak co by se stalo za týdny, měsíce, roky? Doporučuji vyzkoušet! Na stránce http://komunity.webnode.cz/ se dají najít další informace o myšlenkách M.S. Pecka a najdete tam i kontakt na facilitátory a termíny dalších seminářů.
Já se budu ze všech sil snažit tento vzkaz předávat dál a i v rámci osady bych se rád o vytvoření opravdového společenství pokusil...

Mamut


Kniha o vytváření společenství




Montgomery Scott Peck (1936- 2005)
 

Yule-21-22.12. 2017

Pátek v 13:25 |  Kalendář akcí na Osadě
Obřad dne 21.12.

Také tento svátek přežil až do současnosti,jenže dneska mu říkáme vánoce. Je to okamžik nejkratšího dne a nejdelší noci v roce.Je to,ale zároveň doba obratu od tmy ke světlu.Až dosud se dny krátily a slunce sláblo,od nynějška bude sílit a nabírat na intenzitě.Nové slunce se narodilo!Tak to chápali naši předkové ,kteří v dobách bez elektrického osvětlení prožívali temné období roku jistě daleko intenzivněji než my.
Jednou z tradic zimního slunovratu kdysi bylo a na některých místech je dodnes obcházení světlonošek,neboli Lucií.Bíle oděné ženy v maskách s podivnými zobany vcházeli mlčky do stavení,vymetali husími perutěmi tmavé kouty,nebo bílili kus stěny.Zaháněli tak symbolicky tmu a přinášeli světlejší polovinu roku.Svátek Lucií slavíme dnes už 13.prosince,před gregoriánskou úpravou kalendáře však připadal tento datum právě na nejdelší noc roku.
Novodobí druidové nazývají svátek zimního slunovratu Alban Arthuan,tj. Artušovo světlo a pro staré kelty byl dnem stříbrné jedle.Zdobení vánočního stromu má však svůj počátek spíše u římanů.Ti v den zimního slunovratu slavili svátek narození nepřemožitelného boha slunce a krášlili své chrámy právě nazdobenými stromky.Po keltech nám zbyl jiný vánoční zvyk.Totiž,nosit si domů jmelí.Jmelí bylo nejposvátnější bylinou druidů.Tato rostlina nemá svoje kořeny v zemi,ale zapouští je do stromů na nichž cizopasí.Roste tedy v prostoru mezi nebem a zemí.Keltové jí chápali ,jako dar boží a přisuzovali jí vekou magickou moc.Druid Divitaicus the Aeduan popsal Juliu Caesarovi obřad při němž keltští čarodějové právě v době zimního slunovratu sklízeli jmelí pomocí zlatých srpů z dubů.Dnešní historikové však o věrohodnosti tohoto líčení pochybují,neboť dosud žádný archeologický průzkum existenci zlatých srpů nepotvrdil.
Lidé všech evropských kultur si však nicméně jmelí nesmírně vážili ,považovali ho za všelék a věřili v jeho kouzelnou moc.Slované mu říkali "metla duchů" a věřili,že dokáže vyčistit domácnost od všech zlých sil.
V germánské mytologii sehrálo jmelí zlověstnou úlohu, když se stalo vražednou zbraní která zabila boha Baldra. Baldr byl zářícím bohem, podle předpovědi se jednou po ragnaröku vrátí a jeho světlo opět zalije svět. I v tomto příběhu se tedy střetává nejtemnější den v roce, jmelí a příslib nového světla.
A jak se stal pohanský svátek zimního slunovratu křesťanskými vánocemi? Podobně,jako ty ostatní.První misionáři přišli brzy na to,že mnohem účinnější než staré zvyky zakazovat je dát jim nový,křesťanský obsah.A tak místo narození slunce dnes slavíme narození Ježíše Krista.Kristus je v bibli přirovnáván ke světlu,které přišlo na tento svět a které tma nedokázala pohltit. A tak symbolika narození nového světla zůstává o svátku slunovratu již po tisíce let nezměněná.

Samhain -17-19.11. 2017

Pátek v 13:24 |  Kalendář akcí na Osadě
Obřad dne 18.11.

Podle keltské tradice nastoluje o Samhainu svoji vládu bohyně zimy a smrti Cailleach (mezi slovany známá jako Morana).Cailleach udeří svým kladivem do země a ta zmrzne na kámen až do příchodu období Imbolk. Samhain je časem ,kdy se setkává starý rok s novým a kdy se setkává svět mrtvých se světem živých.Keltové skutečně věřili,že se v noci z 31.října na 1.listopad vracejí duchové zemřelých předků,aby navštívili své rodiny.Pohané si svých předků hluboce vážili a věřili,že jim mohou pomáhat i po své smrti.Proto v tento čas doma ,nebo přímo na mohylách a hrobech zapalovali ohně a pořádali hostiny na nichž bylo prostřeno i pro zemřelé příbuzné.Dávalo se tak duchům najevo, že se na ně pamatuje a mají u domácího krbu stále své místo.
Ještě v 19.století zaznamenali etnografové v Rusku zvyk domácích hostin pro mrtvé.Když bylo jídlo přichystáno hospodář otevřel okno a vzýval předky těmito slovy: "Svatí dědové ,zveme vás,svatí dědové přijďte k nám!Je tu vše,co Bůh dal,co jsem já vám připravil,čím je dům bohatý.Svatí dědové,prosím vás,přileťte k nám." Pak následovala večeře a vzpomínání na předky.Po skončení hostiny hospodář opět promluvil: "Svatí dědové,vy jste sem přiletěli,pili,jedli,nyní leťte k sobě!Řekněte co ještě potřebujete a raději leťte do nebe! A kyš,kyš!"
Svátek Samhain,který má tisíciletou tradici se v pozměněné podobě uchoval až do dnešních dnů.V Americe mu říkají Hellowen a známý průvod masek,který se při něm odehrává představuje vlastně duchy rozličné strašidelné bytosti s nimiž je možné se tuto noc setkat.U nás známe tento svátek jako "dušičky". Slavíme ho až 2.listopadu a před bujarým veselím dáváme přednost tiché vzpomínce na naše zesnulé.Místo dřívějších ohňů dnes zapalujeme na hrobech či za okny svíčky.A pokud vám schází ta hostina,můžete si letos na dušičky po slovansku připravit talířek dát na něj jako poctu předkům chléb ,sýr a med a při zapálené svíčce věnovat vzpomínku blízkým ,kteří vás opustili.
 


Mabon-22-24.9. 2017

Pátek v 13:22 |  Kalendář akcí na Osadě
Obřad dne 23.9.

Posledním svátkem ,který uzavírá kruh roku je podzimní rovnodennost. Přichází v čase zralého podzimu a odpovídá našim dožínkám. Je to radostná oslava úrody a všech darů země. To co bylo zaseto je sklizeno ,nyní nastává čas odpočinku.
K dožínkám se váže prastará tradice posledního snopu.Jak už jsme řekli naši předkové věřili,že všechny věci v sobě mají život a duši.Výjimkou nebylo ani obilí.Sídlil v něm ochranný duch známý pod mnoha jmény,např. Obilná matka ,Baba ,Žithola ,Košířka apod. Tento duch se odměňoval těm,kdo se chovali k obilí s úctou a trestal ty,kdo po něm šlapali a trhali ho. Takovému člověku se mohl ukázat v podobě zvířecí i lidské a zle mu zvalchovat hřbet. Mdlobou ,nebo nevolností zase mohl potrestat ,kdo se při žních dotkl obilí kosou jako první. Ostatním žencům už žádné nebezpečí nehrozilo.Probuzený duch stále ustupoval a přecházel z posečeného obilí na to ,které ještě stálo.Když nakonec zůstal stát na poli poslední trs,byla v něm shromážděna veškerá síla obilného ducha.Někdy se takový trs uvázal v chomáč a zanechal na místě,aby nebylo pole oslabeno. Jindy se v podobě věnce ,snopu nebo slaměné figury z pole odnesl a slavnostně předal hospodáři.Ten ho pak postavil na čestné místo. Příštím rokem se zrno z posledního snopu přidávalo do osiva ,aby do něj přešla síla loňské sklizně.

1-3.9. 2017 BARBAR FEST -

Pátek v 13:21 |  Kalendář akcí na Osadě
Multižánrový hudební festival na Osadě!! 3 dny veselé hudby, skvělá setkání a jedinečná atmosféra !
Více na

Lughnasad - 11-13.8. 2017

Pátek v 13:18 |  Kalendář akcí na Osadě
Hlavní obřad proběhne 12.8.

Srpen,který dnes chápeme jako letní měsíc,vnímali naši předkové odpradávna ,jako začátek podzimu. Svědčí o tom např. lidová pranostika: Svatý Vavřinec, první podzimec (sv.Vavřinec 10.srpen). Lughnasadh ,který oslavujeme 1.srpna otevírá podle staré tradice podzimní období - čas sklizně.
Tento svátek prý ustanovil keltský bůh Lug na památku své pěstounky Tailtiu,která zemřela vyčerpáním ,když připravila zemi k zrození úrody. Tailtiu je jednou z podob Velké matky,která po vydání úrody spotřebuje značnou část své energie a odchází do podsvětí ,kde sbírá síly až do příchodu jara.Tento motiv se objevuje i ve víře v obilného ducha (viz.podzimní rovnodennost) a našel svou odezvu i ve svátku nanebevzetí panny Marie , který si křesťané připomínají 15.srpna. Stejně , jako pohanská Bohyně matka , vzdaluje se z tohoto světa i matka Boží Marie. Rozdíl je pouze v tom , že neodchází do podsvětí ,ale do nebe. Aby však o jejím spojení s úrodou a zemí nebylo pochyb , nazývá se někdy 15.srpen také svátkem panny Marie Kořenné a v kostele se světí plody a květiny. Římané zase slavili přibližně ve stejném čase tedy 13.srpna Den měsíční bohyně Diany. Putovali tento ten v dlouhých procesích k posvátnému háji u jezera Nemi kam přinášeli v oběť malé sošky bohyně.
Lughnasadh byl spojen s velkými několikadenními slavnostmi . Býval to oblíbený čas pro uzavírání sňatků.Drobní rolníci si totiž tou dobou už dokázali spočítat zda si mohou ženění dovolit či ne.Sňatek mohli o Lughnasdhu uzavřít i ti méně šťastní,kteří svou lásku dosud marně hledali.K tomuto účelu sloužila zeď z jejíž jedné strany se postavili chlapci a z druhé děvčata.Pak si podali ruce skrze otvory ve zdi a vzali si prostě toho ,kdo stál na protější straně.Pokud toto "manželství na zkoušku" neklapalo,bylo o devět měsíců později během svátku Beltine zase rozvedeno.

23-25.6. 2017 Litha- Letní slunovrat.

Pátek v 13:17 |  Kalendář akcí na Osadě
Hlavní obřad proběhne 24.6.

V tento den lidé oslavovali slunce,které je na vrcholu své síly. Pohané se na slavnost připravovali očistnými koupelemi v řekách a potocích. Po řekách se pouštěli také lodičky a malé vory se zapálenou svící ,očišťovali se nejen lidé ,ale také sám posvátný oheň. Za soumraku se zapalovali na kopcích veliké ohně a pak pouštěli ze svahů zapálené dřevěné obruče, jako sluneční symboly. Všichni se zdobili květy a nosili na hlavách věnečky z pelyňku,které pak s přáním štěstí vhazovali společně do ohně.
Slunovratová noc, později nazývaná svatojánská byla natolik významná ,že ji podle pověstí oslavovaly také víly,skřítci a podobné bytosti. Ten ,kdo měl štěstí mohl se s nimi tuto noc setkat. Staré bylinkářky vyráželi v noci na svatojánské koření,protože bylinky v ní natrhané mají mimořádnou moc. V pohádkách a pověstech se říká ,že pouze o svatojánské noci kvete tzv. zlaté kapradí. Kdo ho najde ,tomu prý dá moc rozumět řeči všech ptáků a zvířat. Nevím ,jak je tomu se zlatým kapradím ,ale jsem přesvědčen ,že ten komu stojí za to oslavovat staré pohanské svátky získá časem pro přírodu a její tvory skutečně větší porozumění. Škoda jen,že je tradice svatojánských ohňů a nocí ,dnes už u nás téměř zapomenuta.

Beltine - 5-7.5. 2017

Pátek v 13:15 |  Kalendář akcí na Osadě
Hlavní svátek se bude slavit 6.5.

Oslavuje příchod jara a tepla, zrození a lidé se připravují na to, že budou po zimě zase hospodařit na poli. Slaví se tedy jako protipól Samhainu (Halloweenu), přesně po půl roce.

Tento svátek je slavený na počest keltského boha Belena a také na oslavu ohně a léčivých vod.[1] Beltine v překladu znamená zářící oheň či Belenův oheň. Zapalovaly se velké ohně a oheň symbolicky očistil lidi i zvířata od neduhů a nečistých myšlenek, které se nashromáždily v temném zimním období. Ohně na návrších měly také ochranný smysl. Ohně v domácích krbech se uhasily a zapálily se nové.

V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje.

Ostara - 24-26.3. 2017

Pátek v 13:14 |  Kalendář akcí na Osadě
Hlavní svátek se bude slavit 25.3.

Ostara je starý germánský pohanský svátek jarní rovnodennosti obvykle 21. - 22. března. Další názvy: Jarní rovnodennost, Alban Eiler, Eostre, Jarovít. Jméno souvisí s norskou bohyní plodnosti Ostarou (Eostre, anglicky Velikonoce = Easter).


Frigg jako Ostara - Carl Emil Doepler (1824-1905)[1]
Bůh je na jaře ve svém divokém aspektu pána zeleného lesa. Je Rohatým Bohem lovu, který se volný a svobodný prohání po hlubokých lesích vybaven jen svým mocným kopím. Bohyně, která se vrátila z podsvětí, nyní chodí volně po zemi a prochází se pod stromy a hvězdami. Také ona je volná, nespoutaná a svobodná. Mluvíme o ní jako o panenské lovkyni, která přináší do světa čirou radost a mládí čerstvě narozeného jara. Její krok je lehký jako krok bílé laně a kde se její bosé nohy dotýkají země, tam rozkvétají květy a zelenají se stromy. A jedné noci, když zrovna svítí jasný měsíc a nebe je plné hvězd, mladý Rohatý Bůh potká Panenskou lovkyni a zamilují se do sebe na první pohled. Dívají se jeden na druhého v němé úžasu a překvapení a blíží se jeden ke druhému. Podle učení velké části tradic se spolu také pomilují a od toho okamžiku se prohánějí po lesích společně. Oba jsou mladí a divocí, nezatíženi zodpovědností, myšlením a břemenem starostí o tento svět. K tomu lze dodat, že pro Boha tímto svátek začíná nejradostnější období kola roku, neboť po beltainu a především po letním slunovratu začínají jeho krušné časy a ani po tom už to nebude lepší...


Imbolc-3-5.2. 2017

Pátek v 13:12 |  Kalendář akcí na Osadě
Hlavní obřad se koná v sobotu 4.2. 2017. Rituál, který povede Druid Doran, začne po setmění. Pak následuje velká společná hostina, kam každý účastník může něco přispět a pak se veselí a pěje až do ranního kuropění.
Sebou vemte pytel na spaní, stan (dle vašich potřeb) a nějaké to jídlo a pití do společné hostiny. Též hudební nástroje a dobrá nálada se budou určitě hodit!

Imbolc je jeden ze čtyř hlavních svátků irského kalendáře slavený Gaely a některými jinými keltskými kulturami, odehrává se na počátku února nebo při prvních známkách začínajícího jara. Nejčastěji je slaven 2. února, tedy mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Původně byl zasvěcen keltské bohyni Brigid[1], v křesťanské době byl přijat jako den sv. Brigidy. Ve Skotsku je tento svátek znám také jako Là Fhèill Brìghde, v Irsku jako Lá Fhéile Bríde a ve Walesu jako Gŵyl Fair. Ve stejný den je slaven křesťanský svátek Hromnice.

Imbolc je také tradičním časem předpovídání počasí. Důležitou součástí svátku je oheň a očištění.

Sejděme se tedy na půdě Osady a oslavme společně u ohně tento prastarý svátek !

Kam dál